Jaká hladina hluku je pro děti bezpečná?

Snad každý rodič už podal dítěti na dlouhé cestě autem tablet se sluchátky a vůbec nad tím nepřemýšlel. Většina z nás vzala děti na oslavu narozenin, sportovní zápas nebo ohňostroj, aniž by jednou zkontrolovala, jak hlasité to bylo. Je to pochopitelné. Hluk je neviditelný. Nezanechává žádnou viditelnou stopu a poškození, které způsobuje sluchu dítěte, se tiše nabaluje měsíce a roky, dávno předtím, než si někdo všimne, že něco není v pořádku.

Jaká hladina hluku je tedy pro děti vlastně bezpečná? Světová zdravotnická organizace uvádí, že děti by neměly být dlouhodobě vystaveny hladině zvuku nad 75 decibelů. To je méně než 80 decibelů doporučených pro dospělé a ten rozdíl vychází z toho, jak jsou dětské uši fyzicky stavěné.

Proč jsou dětské uši vůči poškození hlukem zranitelnější než uši dospělých?

Dětské uši jsou vůči hlukem způsobené ztrátě sluchu zranitelnější, protože jejich zvukovody jsou menší než u dospělých. Užší zvukovod znamená, že stejná zvuková vlna vytvoří vyšší tlak na bubínek a na jemné vláskové buňky vnitřního ucha. Zvuk, který má pro vedle stojícího dospělého 85 decibelů, bude uvnitř dětského ucha působit hlasitěji a s větší silou.

Tyto vláskové buňky se nacházejí v hlemýždi a přeměňují zvukové vibrace na elektrické signály, které putují do mozku sluchovým nervem. Jakmile se poškodí, už se neobnoví. Lidské tělo pro ně nemá žádné náhradní buňky. Když zanikne dostatek vláskových buněk, ztráta sluchu se stává trvalou.

Jako první podléhají hlasitému hluku vláskové buňky odpovědné za vysoké tóny. Proto se raná ztráta sluchu způsobená hlukem projevuje spíše potížemi s rozpoznáváním souhlásek jako „s“, „f“ a „t“ než náhlou celkovou hluchotou. Dítě může přijít o značnou část schopnosti slyšet ve vysokých frekvencích a v tiché místnosti přesto působit, že slyší naprosto dobře. I to je jeden z důvodů, proč se toto poškození tak snadno přehlédne.

Jak vlastně zní 85 decibelů?

Práh 85 decibelů je nejčastěji uváděným referenčním bodem v oblasti zdraví sluchu. Uznává ho NIDCD (Národní institut pro hluchotu a další poruchy komunikace), WHO i audiologové po celém světě. Bez konkrétního srovnání ovšem toto číslo většině rodičů mnoho neřekne.

Takto se srovnávají běžné, každodenní zvuky:

Tato čísla vysvětlují, proč mohou i situace, které působí zcela běžně, představovat skutečné riziko. Pouť, školní sportovní den, novoroční ohňostroj. Žádná z nich nepůsobí nebezpečně jako motorová pila, ale jejich hladina v decibelech je řadí přesně do pásma, kde začíná poškození sluchu.

Jak dlouho může být dítě bezpečně vystaveno hlasitým zvukům?

Bezpečná doba expozice přímo závisí na hlasitosti a vztah mezi nimi není lineární. Řídí se tím, čemu audiologové říkají princip půlení po 3 decibelech. Při 85 decibelech může dospělý bezpečně poslouchat 8 hodin. Při 88 decibelech klesá toto okno na 4 hodiny. Při 91 decibelech na 2 hodiny. Každé zvýšení o 3 decibely nad 85 zkrátí bezpečnou dobu na polovinu. U dětí, jejichž doporučený strop leží na 75 decibelech, se tento výpočet posouvá ještě dál.

Není to teorie. Studie hladin zvuku v kinech naměřila během dětských představení špičky až 139 decibelů. Hračky se sirénou a akční figurky mohou u dětského ucha, kam si je batolata přikládají, dosáhnout 120 decibelů, tedy stejné hladiny jako tryskové letadlo zblízka.

Délka je stejně důležitá jako hlasitost. Krátká expozice 100 decibelům na koncertě není totéž co tři hodiny na téže hladině. Opakované krátké expozice se ale sčítají. Poškození obvykle nepochází z jedné dramatické události. Vzniká z let mírného nadměrného zatížení, které nikoho nenapadlo sledovat.

Které jsou nejhlučnější situace, jimž děti běžně čelí?

Odpověď většinu rodičů překvapí, protože nejrizikovější prostředí bývají zřídkakdy ta, která působí dramaticky.

Hračky. Řada dětských hraček vydává na vzdálenost paže zvuky mezi 80 a 90 decibely. Když dítě přiloží pískací hračku nebo hračkový nástroj přímo k uchu, může hladina během několika vteřin vyskočit na 120 decibelů. Test je jednoduchý: pokud vás hračka opravdu obtěžuje z druhého konce místnosti, je téměř jistě příliš hlasitá pro dítě, které ji drží.

Osobní přehrávače. Chytré telefony a tablety dokážou na maximální hlasitost vydat 100 až 112 decibelů. Míra ztráty sluchu mezi teenagery za poslední tři desetiletí trvale roste souběžně s používáním osobních audio zařízení. Široce doporučované pravidlo 60/60 vybízí děti, aby poslouchaly nanejvýš na 60 procent maximální hlasitosti a nejdéle 60 minut v kuse, než si dají pauzu.

Veřejné akce a festivaly. Koncerty, poutě, motoristické závody, průvody a ohňostroje pravidelně vytvářejí trvalý hluk nad 100 decibelů. Právě to jsou chvíle, kdy většinu rodičů nenapadne vzít s sebou ochranu sluchu, protože se pojí spíš s oslavou než s rizikem.

Kina. Hlasitost v kinech neupravuje žádný závazný předpis. S přechodem od analogového ke digitálnímu zvuku kina zvýšila svůj výkon, protože digitální zvuk zůstává čistý i při vysoké hlasitosti, kde by analogový začal zkreslovat. Ten veselý animovaný film, na který v sobotu odpoledne vezmete svého šestiletého potomka, může běžet na hladinách, jaké by v průmyslovém provozu vyžadovaly špunty do uší.

Školní prostředí. Hlučné třídy, tělocvik, školní shromáždění a hudební vystoupení se všechny podílejí na kumulativní zátěži hlukem, která se během školních let dítěte sčítá. Výzkumy, na které odkazuje CDC a ASHA, potvrzují, že hluk ve školním prostředí dětem ztěžuje učení a soustředění, i když necháme dlouhodobé riziko pro sluch stranou.

Jak poznáte, že je zvuk pro vaše dítě už příliš hlasitý?

Pokud musíte zvyšovat hlas, abyste byli slyšet ze vzdálenosti dvou tří metrů, je zvuk pro vaše dítě už příliš hlasitý. Pokud vaše dítě na takovou vzdálenost nerozumí tomu, co říkáte, aniž byste křičeli, je prostředí nad bezpečným prahem. Když po odchodu z hlučného prostředí vy i vaše dítě zaznamenáte, že okolní zvuky zní tlumeně nebo ploše, je toto dočasné posunutí prahu známkou, že vláskové buňky byly pod tlakem.

Jedním z nejzřetelnějších raných varování je tinnitus: zvonění, hučení nebo pocit plnosti v uších po expozici hluku. V některých případech odezní během několika hodin. V jiných nezmizí vůbec. Malé děti často nedokážou popsat, jak tinnitus vnímají. Mohou být prostě podrážděné, působit uzavřeně nebo si víc než obvykle nevšímat okolí. Pokud se vaše dítě o zvonění v uších zmíní víckrát, nebo si všimnete nevysvětlitelných změn v jeho sluchu, je správným dalším krokem vyšetření sluchu u audiologa.

Jak mohou rodiče sluch svého dítěte skutečně chránit?

Ochrana sluchu vašeho dítěte stojí na třech věcech: zkrátit dobu expozice, snížit hlasitost a použít fyzickou ochranu sluchu tam, kde ani jedno z toho není možné.

U osobních přehrávačů jsou nejpraktičtější volbou sluchátka s omezením hlasitosti. Zastropují zvukový výstup na 85 decibelech bez ohledu na nastavení zařízení, takže dítě nemůže bezpečný práh nedopatřením překročit. Když k tomu přidáte pravidlo 60/60 a pravidelné přestávky, riziko z osobního poslechu výrazně klesne.

Pro hlučná prostředí jako koncerty, ohňostroje, sportovní zápasy nebo poutě dokážou špunty do uší pro děti nasazené ještě před začátkem expozice (ne až když začne zvonění) snížit příchozí akustický tlak o 20 až 30 decibelů. To je rozdíl mezi škodlivým prostředím a takovým, které se dá zvládnout.

Doma lze maximální hlasitost na tabletech a telefonech uzamknout přes rodičovská nastavení v systémech iOS i Android. Dobrým limitem jsou dvě třetiny maxima zařízení.

V kině vám aplikace na měření hladiny hluku v telefonu poskytne údaj v reálném čase. Pokud během hlavního filmu naměříte přes 85 decibelů, uším vašeho dítěte prospějí špunty do uší i na animované odpolední projekci.

V Bollsenu jsou naše špunty do uší postavené právě na takových každodenních chvílích. Naše špunty Bollsen Silikonové Kidz+ (SNR 24 dB, lékařský silikon, opakovaně použitelné, 749 Kč) nabízejí pohodlné, nenápadné potlačení hluku, které funguje stejně dobře v přehlcujícím prostředí jako před spaním. Dobrá ochrana sluchu zapadne do běžného dne, aniž by na sebe strhávala pozornost. O to celé jde.

Jak je to s kojenci a batolaty, kteří nedokážou dát nepohodlí v uších najevo?

Kojenci a batolata jsou nejzranitelnější skupinou, protože se při ochranných rozhodnutích zcela spoléhají na dospělé kolem sebe. Miminko nedokáže dát najevo tinnitus. Dvouleté dítě vám neřekne, že mu nějaký zvuk působí bolest.

WHO doporučuje pro děti týdenní limit 40 hodin expozice na hladinách do 75 decibelů. To zní jako hodně, dokud si neuvědomíte, jak rychle se běžná domácí i veřejná prostředí sčítají. Televize běžící v pozadí, hluk z ulice, rušné restaurace i hlučná rodinná setkání, to vše se do celku počítá.

Pro kojence v hlučném prostředí jsou k dispozici sluchátkové chrániče v kojenecké velikosti, jako jsou chrániče sluchu Rooth Baby, uzpůsobené malým hlavičkám. Na usazení záleží: chránič, který miminku sklouzává z ucha, neposkytuje žádnou ochranu. Když berete velmi malé děti na hlučné akce, nejjednodušším řešením bývá odejít od zdroje hluku a najít klidnější místo.

Audiologové se v tom shodují: pokud je zvuk příliš hlasitý pro vás, je příliš hlasitý i pro dítě, které máte s sebou. Vaše vlastní nepohodlí je spolehlivým časným varováním. Věřte mu.

Shrnutí: jaká hladina hluku je pro děti bezpečná?

Dětské uši jsou v bezpečí při hladinách zvuku do 75 decibelů, což je práh, který Světová zdravotnická organizace stanovila právě pro děti. Nad 85 decibelů může při delší expozici dojít k poškození sluchu a bezpečné okno poslechu se s rostoucí hlasitostí rychle zkracuje. Při 91 decibelech by dítě nemělo být vystaveno déle než dvě hodiny. Při 100 decibelech může znatelné poškození nastat za méně než patnáct minut.

Ztráta sluchu způsobená hlukem patří k nejlépe předcházitelným potížím, které děti postihují. K ochraně před ní není potřeba nákladná léčba ani speciální vybavení. Stačí povědomí, trocha plánování a správná ochrana ve správných chvílích.

Vláskové buňky v hlemýždi vašeho dítěte jsou jediné, které kdy bude mít. Jejich ochrana začíná dnes.